Dík tobě, chato hostinná!
Ne za tvůj chléb a pití,
leč za to, že jsi v ňadra má
vrátila víru v žití.
Buď veleben tvůj hospodář,
muž rozumu a síly,
pod jeho střechou sladko spát,
sem vrah se nezamýlí.
Buď velebena hospodyň,
ta Marta starostlivá;
že anděl nemá lásky víc,
má duše věří snivá.
Než na žízeň jsem pomyslil,
už pohár na mne čekal,
zde Bůh mi mnohem bližší byl,
když k modlitbě jsem klekal
Buď požehnána dobrá chýž,
jež hosti vlídně chová:
Kdo nad lidskostí zoufal již,
zde uvěří v ni znova!