Šel Pán Ježíš v hory doly,
za ním svatí apoštoli.
Hoj, vy moji apoštoli,
proč jste smutni, co vás bolí?
„Jidáš nemá ani groše,
bída se mu dívá z koše.
Škorně se nám otvírají,
paty se nám prodírají.
Bože můj, jak budem živi,
o to jsme my starostlivi!
Kdyby aspoň byla role,
žita, hrachu ve stodole!“
Apoštoli, srdce zlatá,
pohleďte jen na ptáčata:
Nesejí a nežnou v poli,
nesvážejí do stodoly.
A přec Pán Bůh starostlivý
všechny šatí, všechny živí.
Popatřte i na lilije.
Která přede? Která šije?
Pravím pak vám: Nevyrovná
se jim roucho Šalomouna!
Kvítko prosté, rozeskví se,
sotva vzroste, pokosí se.
Přec se Otec z léta, z jara
o každé to kvítko stará.
Každé ve svém srdci nosí,
dá mu slunka, dá mu rosy.
Na vás, kteří se mnou jdete,
nezapomněl, nemyslete!
Po Království Božím bažte,
spravedlivi být se snažte –
a Bůh přidá, aby tělo
také hladem neumřelo...
Když to řekl Mistr milý,
všeci se zas veselili.