Dvě modré květiny – pár dětských zraků –
se na mne dívaly.
Jak modré nebe bez oblaků
se ke mně vzpínaly.
A já jsem svoje oči potrhané
od květin odvrátil –
neb v mojich očích vášeň plane,
tam v těch mír nebes byl.
V mých očích pochyba a noc je tmavá,
však ty se jitrem dní,
tak tázavá ta dětská hlava
zrcadlo zpovědní.
Ó naději, ó lásko důvěřivá,
ó pravdo, ověnčená snem!
V těch studánkách se ráj usmívá,
v němž já jsem vyhnancem.