O kéž bych byla skřivánkem,
bych mohla letět vzhůru,
kde, Královno, Ty vznášíš se
nad desaterem kůrů!
Pod Tebou sídlí andělé,
již jmenují se Síly,
již činí divy, zázraky,
noc mění na den bílý.
Výš klaní se Ti Mocnosti,
jež srážejí moc ďábla,
by zbožnost lidí na světě
docela neochábla.
Nad nimi víří Knížata,
jež rozkaz Boží plní,
nad nimi, vůdci andělů,
se Panstva v davech vlní.
Nad nimi vládnou Trůnové,
ti s Bohem soudí světy,
nad nimi, nejmoudřejší všech,
Cherubi mají vzlety.
A nade všemi Serafi
největší láskou hoří –
a všichni tito kůrové
se Tobě, Panno koří.
Tys nade všemi anděly,
královno archandělů,
neb Ty jsi stánek důstojný
Božímu dala tělu.
My nejsme sice anděly,
leč Tělo Boží ctíme
a květem doušky mateří
Ti nohy ovíjíme.