Spí tichý Betlém v horách svých,
a stráže stojí na věžích –
blahoslavení spící!
Oděny v šedosť chudoby
jdou královské dvě osoby –
a starost mají v líci.
jdou bludným šerem ulice –
blahoslavení spící!
Jdou městečkem a hledají,
kam hlavy sklonit nemají,
jen starosť mají v líci.
Kde zapadlá jen hospoda,
i tam jest plno národa –
blahoslavení spící!
Neb August, římský císař pán,
chce míti svět svůj spočítán,
jen tu starosť má v líci.
Tu stojí pyšné paláce,
zář v oknech jako v pohádce,
blahoslavení spící – –
Leč portýr hrubý vousatý,
se všude mračí před vraty
a starosť žene v líci.
Zpěv s pavlanu zní radosti,
Maria pláče žalostí –
blahoslavení spící!
Tu přichází k nim přísná stráž –
rci, muži, kde svůj nocleh máš!
Jen starost já mám v líci.
Jdou z městské brány stezkami,
a nebe hoří hvězdami –
blahoslavení spící...
Když srdce lidské odpírá,
tu skála se jim otvírá
a starost plaší s lící.
Tu skála smutná, prapustá,
leč Ratolesť z ní narůstá,
jež zastíní i Augusta –
blahoslavení bdící!
Andělé nad chlév splývají,
Gloria plesně zpívají,
a pastýři se dívají
a radosť mají v líci.