Krásná dámo, vaše krajky,
jako vločky sněhu řásné,
jemné jako květy mrazu,
vaše krajky bruselské!
Všechny družky obdivují
vaši vzácnou toilettu,
klobouk, peří, ale nejvíc
krajek těch vám závidí!
Zdali víte, krásná paní,
kdo ty hebké krajky klepal,
s kterými se proháníte
promenádou, po plesích? –
Takové dvě smutné oči,
prsty jak pavoučí nožky
za mzdu bídnou v chatce chudé
tkaly ten váš pyšný háv.
Pyšněte se, triumfálně
přehlížejte sokyň řady,
ale občas vzpomeňte si
na dívčinku pavoučka.