Má píseň chtěla býti plamenem,
jenž plápolá jitřní zoří –
a zatím jen jako muška jsem,
jež za noci janské hoří.
Tak smuten tu sedím nad knížkou!
Tak temna je! Oko mé žasne.
Tak jako když zapálíš pochodeň –
a ona ti po větru shasne.
Tak jako když horda lotrů jde
a příšera vyvstává děsná –
a ty bys rád zařval strašlivě –
a blábolíš jenom ze sna.
A nejsmutnější je duše má,
že pusta je moje cesta,
že málokdo z bratří naslouchá
a pochopí – jeden ze sta.