Když docházel jsem k městu,
klekání zvonili –
jen jako mezi sebou
to věže mluvily.
Přes unuděné hlavy
měšťáků zněl ten hlas,
nevnikal v šumné davy,
nad hlukem ulic has’.
Jen poutník z lepších krajů,
jen ten se pokořil,
svůj klobouk sňal a s věžmi
nábožně hovořil.
Hovořil o tajemství,
jak Bůh se snížil v zem –
a čelo od blaženství
mu plálo paprskem.