Hanáko, nezapominé,
že máš zostat svojim,
neopič se po cezině,
nekrm koně chvojim!
Néni všecko pokročely,
co si pokrok řiká,
často taky pokrok svádi
z lože do rebnika.
Tatiček bel starosvěcké,
stavěl gront bez křeko,
sen – sám „pokrok“ – stavi taky-
s dacanama štreko.
V hospodě měl svoje pole,
nechtěl „dělat drába“ –
ja, kdo se moc nafokoje,
pokne tajak žaba.
Hospoda néni záložná,
chábi néni obrok,
nevěra je žedovina,
ale žádné pokrok.