Tak už je dozpíváno,
tak už je dohráno –
a co snad ještě zbylo,
co v strunách nezvonilo,
necháme na ráno.
Ti tam jsou posluchači –
bylo jich na tisíc...
Jen dvoje věrné oči
se v touze na mne točí
a chtějí písní víc.
Je stromem srdce pěvcův:
Květ – tvůrčí nadšení,
však ovocem je zlatým,
když bratr okem vzňatým
nám píseň ocení!
A byť už srdce teskné
nás táhlo k domovu:
Pro záři dvojích očí
nám ruka do strun skočí
a pějem poznovu!