Tři mudrci v deputaci neseme ti gratulaci. Přijmi naši vzpomínku, roztomilý Ječmínku!
Já ti nesu zázračný stroj – „Pokrok“. Sedni naň – a nepokročíš o krok. Válku občanskou ti nesu, procesy. (Radš než hostie mám macesy.)
Kdybych moh tě skřípnout aspoň v něčem, katovým bych rozsekal tě mečem, upekl a sněd jak jahůdku – jako cent mi ležíš v žaludku.
No, krásné blahopřání novoroční! Nuž, duše drahá, Bechyně! Ty počni! MUDRC BECHYNĚ. Ječmínku, můj zlatý andílku! Vánoční ti nesu nadílku:
Pozdrav od pantáty Adlera, pumu od svatého Ferrera, od Machara šibeničku, z příborského vepře jitrničku.
Zde je redakčního zelí bečka pro drahého Bumberečka. Na sebe hůl nesu od Merkura, venku nadávek je celá fůra
a stoh pomluv k nim. Dám, co mám. Víc neumím. Hezky, hezky, dítě milé! Znám tě, jak jsi ušlechtilé!
A ty ryzí, co ty v zadu vystrkuješ na nás bradu? MUDRC SMÝKAL. Já ti nechu Hlachy lhané, lží chou hodně pofrkané.
Mě kchtil dobhý kněh, apochtol míru, proto chpiním kněhe sché a víru. Nejradch bych chtěl za fančára Krejčího neb Kamenára.
Ch celé duche tobě pcheji, abys poňoupil k chvatému Mechoději... JEČMÍNEK. Nehuhněj, pro Pána Krista! SMÝKAL. Prochím, já chem modernista!
JEČMÍNEK. A nač máš tu plácačku? Na plácání, panáčku. JEČMÍNEK. Inu, milí kamarádi, můžete mě míti rádi.
Vyslovuji vám své uznání, ale přece slyšte kázání: Smýkale, nech lhaní, štvaní, huhňání, vykonáš-li na kom lživou popravu,
otiskni mu aspoň řádně opravu! Němče! Ty se nemyl docela: V kněžské krvi nos ti nezbělá! A ty živ se, bratře Bechyně,
ale neměň lidi ve svině! Jinak, hoši, já to vždycky říkal: Němec, Bechyně i Smýkal, všecko jeden vý – – tečník!
Ještě jednou přijměte můj dík! Na rok už se ptejte po mně v našem Katolickém domě! TŘI MUDRCI (uraženi). Hleďme, hleďme na sprostotu!
Ticho hoši! Žádný křik! Chytal jsem jen vaši vlastní notu!
Cookies on Poetry Cove