Kdys svatý Petr s Kristem Pánem
šli oroseným, slunným ránem
až dorazili na Hanou,
tu zemi Bohem žehnanou.
Zde svatý Petr praví Pánu:
Hle, co tu zlatých niv a lánů,
co žita jsi té půdě dal,
však nedal’s, kdo by žal a bral.
„Nuž, dobrá, Petře! Učiň z žita
tu člověka, ať žatva sytá
tvých očí darmo neláká.
Stvoř prvního dnes Hanáka!“
I zrobil svatý Petr tělo,
však nevidělo, neslyšelo.
Tož dych’ mu v líc – tich ležel strýc.
I dechnul víc – však Hanák nic.
„Vem klas a pošimrej ho nyní!
To praví Pán a Petr činí –
Hned skočil Hanák rozmilý:
,Ve, to je moje obilí!’