FINIS

Tak prostá je má píseň, tak lehce zaznívá – nic umění v ní není, tak každý zazpívá!

Tak hravě vyplynula mi plna rozmarů – ó, jak je snadno zpívat o kvítí, o jaru!

Já nehledal jsem rýmů, šly samy za sebou, jak ovečky když bílé se zvonky s pastvy jdou.

Já nehledal jsem rytmu, tak sám se přitočil, když na kámen jsem přišel, hup! jsem jej přeskočil.

Já nehledal jsem citů, jen srdce otevřel, a ihned pramen třpytný mi z něho hrál a vřel.

Och, tak je snadno básnit a lehounko tak pět – jen brnkni v strunu: zazní, jest písní celý svět.

Tak volně duše zpívá, tak hravě docela, že se vám ani nezdá, co trpět musela.