Dvě květiny znám vábné,
jež otvírává den,
jak ze zrcadel jasných
z nich duše hledí ven.
Hledí z nich láska, štěstí
a soucit k trpícím,
kdo zahledí se do nich,
ten přestane být zlým.
Dvě oči jsou ta kvítka,
tak sladký jest jich hled,
že ret můj jako včelka
v ně slétá, píti med.
A jestliže z nich někdy
vyšlehne hněvu plam,
tu rychle obě kvítka
polibkem zamykám.