Skřípajíc z kořán tvá brána se otvírá,
do mlh a dálky tvé tělo se prostírá,
tajemství rodí se z tvojeho lůna.
V dýmu věž ztrácí se, zniká Pax Domini –
nad dómy, nad domy týčí se komíny,
vysoké oltáře moderních bohů.
Z podzemských výhní a podzemních tůní
bouře však praská a Vesuvy duní –
leč vy se nebojte, synové boží!
Nechť zuří rouhačů smích!
V bouřích a revolucích,
v zpyšnělé luzy shlucích
a v praskajících stožárech
se obrozuje Bůh!
Neb ve plamenných jazycích
a ve větrech a požárech
přichází Svatý Duch!
On přichází a dobrý jest jak Země.
Čím více ryta a bita, tím více dává,
chlebem nás sytí a růžemi zasypává!
On jako matka země je dobrý!
Nuž, kněží nekněží, jděte již rodit obry,
ať zdvihají zemi vysoko k nebi
a v hloubi ať satan se šklebí!
Naplňte srdce i ústa svá božím slovem
a jděte rozsévat na poli novém!
Tyranů trůny jím rušte!
Na brány paláců bušte!
Po mořích burných se plavte!
Otroky svobodou zdravte!
Okovů hříchu je zbavte!
Ďábly a démony davte!
Allelůja!