Přišel čmelák na květinu,
ptal se po pivu a vínu.
„Není piva ani vína,
je tu jenom medovina.“
Není-li tu nápoj jiný,
tož mi nalej medoviny.
Napil se do pána krále,
rozzpíval se, brumtal dále.
V kožíšku a beranici
potloukal se po květnici.
Nepracoval, neukládal,
s květinami se jen hádal.
A když vytlouk’ všechny šenky,
šel se dívat na panenky.
Na tom zakládal si cosi,
královské že barvy nosí.
Nemyslíš, že barvy samy
nejsou ještě zásluhami?
Jenom život ctnostný máš-li,
potom tebe barvy zkrášlí.