Buď Bohu dík! Jsem spokojen!
Já vyžil kus života plně.
Můj lán je zorán, pohnojen,
a zahraje v klasů vlně.
Já vysoko stál jsem na horách
a hlubokým brodil se mořem,
já zpívaje, krásou lučin táh’
i zamlklý usedal hořem.
Já dračí jsem musil krotit sběř
a s knížaty ducha ctil se –
já zapěl jsem také leckterý verš,
jenž národu do duše vryl se.
Bůh chce-li, dále bych chtěl žít
a zřít, kam lidstvo se řine –
leč k tomu netřeba na zemi být,
to spatřím i s planety jiné.
A tak tu stojím připraven.
Byť nehověls všem mým tužbám,
můj Otče, jen přijdi ve svůj den:
Tvůj syn je vždycky Ti k službám.