Ó rajské město Salemské,
ty blahé míru vidění,
jež ze živého kamení
čníš do hvězd říše nadzemské,
jak nevěsta v den veselý
se kolkol pásáš anděly!
Ty panno šťastně snoubená,
jíž Otec věnem slávu dal,
jíž láskou Ženich pomazal,
ó kněžno, krásou zdobená:
Král Kristus tvojím chotěm jest,
o zářící ty město hvězd!
Tvá brána z perel probleská,
všem smrtelným se otvírá:
před kým jen ctnost se ubírá,
ten vchází v sídla nebeská
a nadšen láskou Kristovou,
rád snáší trpkou muku svou.
Tu hřmějí dláta, kladiva,
a rána duní na ránu,
až z uhlazených balvanů
se vznáší stavba zářivá,
a skála, mistrem spoutána,
se štítu jásá hosanna!
Buď sláva Otci, jenž jest Bůh,
znej z hlubiny a s výšiny,
buď slaven i Syn jediný
i blahý Utěšitel Duch,
zněj sláva jejich k výsosti,
hřmi od věčnosti k věčnosti!