Co posud žil jsem, to nebylo žití:
Čas dětství – škol – už vichry po něm vanou –
Mně zdá se pořád: Stojím přede branou,
jež v život má se teprv otevříti.
„Otevř se bráno! Já chci život zříti!
Chci vidět ráj ten, žíti jeho manou!
Chci skočit v řeku práce rozpoutanou,
chci zápasit a věnce vydobyti!“
Kdy svitne den, kdy otevře se brána?
Mé srdce tluče na ni – k ráně rána –
a zatím dnové prchají jak chrti. – –
Já tuším cos, a ruka má už chví se:
Kdys budu tlouc’ a brána rozkočí se
a místo života, říš uzřím smrti. –