Když polední se rozhořívá chvíle,
sasanky otvírají hvězdy bílé
a každý lístek něžných, čistých květů
se vzpíná vzhůru, k slunci, záři, vznětu.
Tak duše má, když poledne jí vzchází,
svůj kalich otevírá beze hrází
a každou myšlenkou a každým citem
by chtěla napojit se lásky věčné třpytem.