Vy mámíte mě, krásná paní,
váš úsměv a váš čárný zrak,
Vy vznášíte se i v mém spaní
jak zlatý, bájný rajský pták.
Dlaň vzpínám po Vás, libovonná –
leč zpátky mne zas volá kdos...
ó Belladonna, Belladonna,
ó Belladonna Atropos!
Což nevíte, že jste už něčí?
Jenž staví na Vás štěstí hrad?
Což nevidíte nebezpečí?
Že s bloudem – srdcem nelze hrát?
Smích máte záhadný jak Monna
a s vášní hráte o můj los –
ó Belladonna, Belladonna!
ó Belladonna Atropos!
Ty bílé perly vašich zoubků,
kyn vaší hlavy půvabný,
těch vašich očí tmavou hloubku
já vidím ve své dny a sny.
Ó, pomněte, co řekne Ona,
jež věří ve mne bez všech pós!
Ó Belladonna, Belladonna,
ó Belladonna Atropos!
Ó hrobe krásný, obílený!
Jak svůdný je váš hlas i hled!
Na líci máte půvab ženy,
leč v srdci smrt a hada jed.
Ret váš je třešně medovonná,
kdo však ji Polkne! Boha pros!
Ó Belladonna, Belladonna,
ó Belladonna Atropos!