V paprscích slunce strom se sklání,
jí zemi, pije oblaka,
rozmlouvá s větrem, jenž jde plání,
učí se písním od ptáka.
A potom přijde člověk dravý
a sekne zbraní do stromu –
tu strom vypukne ve pláč lkavý
a rozjímá svou pohromu.
Krůpěje pryskyřice vonné
se řinou stromu po líci –
a potom chrám v jich vůni tone...
Tak tvoří verše básníci.