U cesty zkvetl petrklíč –
a mne hned pojal krutý chtíč
utrhnout kvítko zlaté. –
„Ó nech mne tady ještě stát,
nech na poutníky se mne smát
a hlásat jaro vzňaté!“
„Jdi kousek hlouběj na louku
a najdeš svému klobouku
mých bratrů toužné davy!“ –
I nechal jsem jej dále kvést,
ať hlásá lidem jara zvěsť
a úsměvem je zdraví!