Když bloudil národ vyvolený
po poušti, štván jsa ze všech stran
skvost nosil sebou drahocený:
tož Archu smlouvy, Boží stan.
Bůh nad ní trůnil v mráčku kouře.
Tu národ nosil do boje,
by nepřátelské zahnal bouře
a dobyl palmy pokoje.
A když už ve své vlasti býval,
nes archu ve svatyni svou,
král David s harfou před ní zpíval
a zbožně tančil před archou.
Ó Maria! Tys archa naše!
My Tebe nesem v boje vír
a Ty nám neseš Mesiáše
a šťastný vyprosíš nám mír!
Mír našim duším daruj předem!
Zbav duše naše hříchů ran,
by oplývaly ctnosti medem,
by každá byla svatostan!
Ó Maria, Ty archo svazku,
jejž máme s Bohem, Otcem svým,
ó zachovej nám Boží lásku,
oblaž nás jeho královstvím!
Matičko, já jsem laštovička,
jež nosí lidstvu jara zvěst,
a nesu růži pro tvá líčka
Nech tady hlásá tvoji čest.
Měj smilování s dítkem svojím,
žehnej mi otce, drahou máť,
Jak před oltářem Tvým zde stojím,
tak nech mne jednou v nebi stát!