Den vzkříšení! Zář rozplašila chmůry
a plesným zpěvem zahlaholil chrám;
už setřásli jsme s volných ňader můry
a slibné jitro usmívá se nám!
Vstaň, město rodné, tvoje hanba přešla!
Vstaň, matko naše, povalen tvůj vrah!
Teď hvězda slávy ze mraků Ti vzešla,
vem žezlo své a zahal bedra v nach!
Seď na trůně a spravedlivě kraluj,
buď žírné Hané kněžnou Libuší,
co cizího, vše povaluj a spaluj,
jen domácí skvost tobě přísluší!
Buď srdcem Hané, dobra učitelkou,
tvůj hlas nech děti bludné svolává,
měj na očích vždy budoucnost tvou velkou,
a královnou tě uzná Morava!
Ó rodné město, uč své děti lásce,
jsme rodní bratří, Češi, křesťané!
Ó pomozme, když bratra zříme třást se,
ať nový boj nám v srdci nevzplane!
Vždy hajme práva, a vždy půjde s námi
Bůh, jenž nás vedl k slávě trýzněmi,
pak nic nás nezadrží, neomámí,
svět skloní se, když řeknem: My jsme my!