Do modra vln se duše moje dívá,
jež rozehrála radost slunce teplá.
Lago di Garda! Jenom touha zbývá
a v horké dlaně chorou hlavu sepla.
Jsou ještě kouzla, která duši hojí,
a vzpomníky, jež srdce tiše hladí.
A v mihotavém, duhobarvém roji
sny vrací se k tvým břehům, věčné mládí.
Lago di Garda! Úsměve a písni,
přelude modrý na konci kdes štěstí!
Své duše bolest smět k tvým vlnám nésti!
Tvým sluncem prohřát chlad, jenž srdce tísní!
Však marné snění marné touhy čeří.
Kdos mrazivě se dívá ode dveří.