Vrátil se podzim; pod stromy svítí
spadané, žluté listí;
lze už jen květy poslední svíti,
poslední sloky spřísti.
Lze už jen nazpět do léta zříti,
a jak to v trávě svistí,
epilog svého marného žití
smutně a mlčky čísti.
Bělounká vlákna ještě se chytí
na suché, choré listí;
poslední růže v slunci se třpytí:
k smrti se rosou čistí...
Za chvíli všecko v mlhy se zřítí,
touhy i nenávisti.