Víš, to bude jaro, plné vůně bude,
až svou hlavu skloníš na vždy k mojí hrudi,
slunce uvidíme zapadati rudé,
a noc přesladká se pod hvězdami zbudí.
Nádherný květ bílý opadne v té noci,
ale ve tvém nitru zalká tisíc písní,
budeš jako dítě, slabá, bez pomoci,
ale k svatosti až vyrosteš tou tísní.
Tisíc paprsků se v krvi tvojí skříží,
a z nich ze všech bude hřáti požehnání,
pod tou štěstí svého nepoznanou tíží
rozpláčeš se tiše v sladkém odříkání.
Milióny světel nebe naše vzplane
nad krajinou duší, jež je rosou vlahá,
jaro do ní přijde láskou požehnané:
viď, to bude chvíle zázračná a drahá.