Vím, je to marné! Ještě se nerozednilo,
ale má náruč čeká tě, stále tě čeká.
Ještě je záhy. Příliš nás svědomí spilo,
příšera světa příliš nás doposud leká.
Ale ty přijdeš! Přijdeš až ráno se vzbudí,
divoce krev ti zabouří v náruči mojí,
v polibcích omdlíš přižehlá na mojí hrudi –
já vím, ty přijdeš! Čekám tě připraven k boji.
Čekám tě s touhou, vášeň má všecka už hoří,
čekám tě chtivý uhodit do tváře světu,
lásku nás obou křiknout až na konec moří,
v divoké pýše strhat ti diadém květů. –
Ještě však nejdeš. Ještě se nerozednilo.
Ale ty přijdeš sluncem až zaplane ráno.
Zvonění v dáli slyšel jsem, vstříc jak ti bilo:
blížíš se v dáli! Pojď, je už zotevíráno.