To přec už byla píseň poslední,
již zazpíval jsem vámi, drahá, sveden...
Má duše, jen se kolem ohlédni,
zda květ tu zůstal někde aspoň jeden?
Jen jeden úsměv zda tu svítí ze tmy?
My byli přec jen bláhovými dětmi.
Pták chvíli zpívá, odletí pak zticha –
má duše, v mlhách těžko se to dýchá.