Sšeřilo se v horách, chladně rozemžilo,
ledovce se v dálkách za závojem skryly,
srdce zmámené se zvolna utišilo,
a co na dně zbylo, jsme si utajili.
Po vysokých mostech nad strmými srázy
sjížděli jsme dolů mlčky, vyčerpáni;
až tu z temna náhle nad listnaté mlází
fantom pohádkový vyplul před nás maní.
Do řetězců světel propasti kdes na dně
jako v perly skřítků fantasie vklouzla,
v temnu tušíc skály svírati se nad ně.
Po silnici svahem žhavou stopou svítě
přízrak dneška sjížděl v báchorky té kouzla.
Zatím vešla krása v duši ostražitě.