V sentimentálním měsíčním přísvitu
neklidně hučí dno Prahy:
v stínohru štítů stříbrně zalitu
zrak se mi zadíval vlahý.
Čarovná noc a šeříky ze zahrad,
všecko tak opojně splývá...
Proč jen cos v duši stále se slyším ptát:
kolik těch nocí mi zbývá?
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.