Váš portrait stojí přede mnou,
a jizbu mou zář jeho zlatí,
a lásku svoji pojednou
já vidím růst až do závrati.
Až k nebi vzroste, duše má,
když vaše dlaň mi cestu srovná,
a bude plát nám oběma
vstříc touha moje nevýslovná.
A jestli ve svém náručí
vás sevru v žití přece jednou,
v mém srdci růže vypučí
a slavíci se k písním zvednou.
A v jeden akkord jásavý
pak vyzní duší našich chvění,
kde štěstí jen se zastaví,
a v kterých nikde stínu není.