V podvečer mladosti marného rozeplání,
v ohníčků touhy své mihavém shasínání,
v blízkosti temnoty, neznalý příštích dnů,
v minulo naposled ještě se ohlédnu.
Kalíšky květů se v zahradách uzavřely,
v údolí, kudy jsme šli, už se cesty stměly,
a jen tam daleko, daleko v obzorech
tichounké slyšíme zalkání, dlouhý vzdech.
Zastav se maličko, v smutku mi stiskni ruku,
naslouchej laskava plachému srdce tluku,
stlumené akkordy večera, jak tu zní,
počítej se mnou, kdy udeří poslední.