Jako obraz spjatý starým zlatým rámem,
v bledém slunci Praha hrdě vstala dneska,
byla tichá, slavná, usměvavě hezká
ve svém panovničím vyšňoření známém.
Na Vltavě svítí zlaté spony klamem
z ranní mlhy žlutá, lehká arabeska
ostrovů; a vzadu chorá sláva česká
nadarmo se modlí svatovítským chrámem.
Bledé, vyzářené slunce chladně svítí
na kouzelný obraz nevýslovně tklivý,
na hořký tvůj úsměv, Praho trpělivá.
A jak s věží tvých se mihotavě třpytí,
v srdci nezahřát syn dneška mlčelivý
v šerý stín tvých ulic zamyšlen se dívá.