Zavřela se bílá dvířka v plotě,
svět je za námi;
stišeno, co v srdci bolelo tě,
co pálilo slzami.
Bez šelestu kráčí tajuplně
ticho po rose,
horké touhy kolébavé vlně
všecko srdce vzdalo se.
Na kamenné lávce usedla jsi
do intimních vláken zlaté krásy,
kouzlem připjaté.
S korun tušíš v sladkém zadumání
splývat krásný přízrak bledé paní
v básníka sny rozžaté.