Fanfáry slávy srdce neslyší,
jichž hřměl tu příval,
jen nápěv houslí, srdci nejbližší,
tichounce zpíval.
Kol stichlých břehů tůně v parku šer
se snášel mroucí,
a rozplynul se v teskný podvečer
vzpomínkou vroucí.
Z daleké země vzdech se tudy chvěl,
krok poutníka zněl, jenž tu kdysi šel,
a stanul chvíli.
A neopadlý mrtvé krásy květ
tu voní duším, kterým nelze zpět,
jež věrny zbyly.