Zase v dálku cizí jedno léto mizí,
koho nezahřálo, toho srdce bolí,
v kraji, kudy šel jsem, list už padá s břízy,
a jen vítr teskně pozdravuje s polí.
V duši píseň tklivá smutně v dálku zpívá,
poslední jas štěstí chytila by ráda,
ale z šedých dálek nic se neozývá,
a jenom ta mlha padá zvolna, padá.
Spolu již v ty lesy sotva zajdeme si,
kde do chvíle štěstí jásali nám ptáci,
léto mizí rychle, podzim chladem děsí:
do zimy má duše samotna se vrací.