To pohádka je stará:
Jel mladý rytíř z jara,
jel hrdě v před, a voněl les,
a konvalinky kvetly v háji,
zpěv slavíků se z křoví nes
a z polí píseň na šalmaji,
kraj všecek ve slunci se rozepěl.
Do lesa rytíř vjel.
U vody snivá víla stála,
v očích jí zlatá slunce hrála,
vlasem jí rosa prosvítala,
a ten se nocí tměl.
K sobě ji strh’ a rozkoší se chvěl.
Do hradu nežli dojel zpět,
ta víla v objetí mu svadla,
a stměl se kraj, a opad’ květ,
a mlha smutku na les padla,
kam rytíř vyjel z jara. –
Ta pohádka je stará.