Klenutý lokál, na zdi pár žurnálů
a mezi okny rozladěné pianino,
kouř cigaretty zvedá se pomalu –
já na své malé město vzpomínám.
Teď asi právě – v nedělní odpůldne –
si vážní měšťané sedají ke kartám,
dnů všedních starost chvíle té vybledne,
a v duši je jim líno tak, tak sladce líno.
A stranou u stolku mé duše vidí zrak
několik mladých hlav, jež jsou mi drahy tak,
to přátel mojich tváře,
od kterých s hrůzou se ti staří páni točí,
že pravdy trochu víc jim vyzařuje z očí
a neklekají hlupství před oltáře.