Hor vrcholky se v ticho ponořily,
i lesy oddechují bez šelestu,
jak vymřeli by dávno, kdo tu žili,
tak bez konce a slavné ticho jest tu.
Uprostřed vísky přikrčené k stráni
kostelní vížka do šera se bělá,
a pod ní hřbitov. Stesk se dotkl skrání.
Kde naše srdce cíle dojdou zcela?...
Je ticho v horách, mlha ze skal vstává,
fulpmesské domky večer šerem hladí.
Noc od ledovců blíží se a chladí.
Básníka verš si mysl předříkává...
Na horách ticho, ticho na dně duší;
a cíl že blízko, moje srdce tuší.