Ze života vyhnán přece jsem se vrátil,
na bránu jsem tloukl silou poslední,
cestou bolestnou jsem všechnu pýchu ztratil
a jenom jsem prosil o několik dní.
A jenom jsem žebral, já kdys tolik hrdý,
jenom chvilku ještě žíti naposled –
ale kde jsem klečel, kámen byl jen tvrdý,
a vedle mne vadlo kouzlo příštích let...
Otevřeli bránu. Světla paprsk vklíčil
do mé duše rázem – bože laskavý!
Otevřeli bránu, k žití jsem se vztýčil –
ale v tom mi dali ránu do hlavy.
Teď tu ležím. Bože, tak své děti klameš!
Tys už zapomněl, že sám jsi z hrobu vstal,
ty jsi zapomněl, že stíny světlem lámeš –
slyšíš, jak se dole ďábel rozchechtal?