Rozpusť dlouhý vlas svůj hnědý,
je to dnes už naposledy,
na konec jsme došli též,
listí svadlé spadne zítra,
v mlhavá a chladná jitra
ty už nepřijdeš.
Nech svou hlavu na mém klíně,
zavři oči těžce, líně,
blíž se přiviň na mou hruď.
Ještě okamžik nám zbývá –
smutek tklivou píseň zpívá,
tiše, tiše buď.
Bylo slunce, květy plály,
v písních jsme tu usínali,
dnes je tady pusto již,
listí svadlé spadne zítra.
V mlhavá a smutná jitra
ty se nevrátíš.