Padají listy už dolů se stromů,
tak zvolna, zvolna, za listem list,
tesklivé zachvění cítíš u srdce:
zda tyhle zvěsti dovedeš číst?
Pohádka jeseně v žlutém listoví
je psána červenými písmenami;
zas jako loni s tím teskným pohledem
zříš, jak se mlha vleče korunami.
A listí padá a padá se stromů,
a marně čeká, milenci až se vrátí –
ty jen tu píseň, již slyšel’s tisíckrát,
o skonu všeho slyšíš zas v duši lkáti.