Nad Vltavou stráně byly
jako pěnou postříkány;
bílý hloh to kvetl planý.
Ale jaro přešlo v chvíli.
Pak se modře zapestřily
květem chrpy žitné lány;
ty jsou dnes už rozorány
a jen vítr jimi kvílí.
Zmlklé stráně nad Vltavou
žlutým listím s větví svítí
do života nestálosti.
A až budou holé čníti
nad řekou, my smutku prosti
vzdychnem jen a kývnem hlavou.