Zvedni hlavu zamyšlenou,
jarem hoří svět,
dřív než budeš mojí ženou,
bílou růží ulomenou,
rozzpívej se naposled.
Slunce zajde, den je krátký,
růže uvadne –
mládí den ti stráví sladký,
v němž ti jako do pohádky
skane štěstí záhadné.
Nové sny ti potom sklenou,
nepoznaný svět,
rozkveť, nežli budeš ženou,
bílou růží ulomenou,
rozzpívej se naposled.