Ó kdo to víme, dítě mé,
co v příštích dnech nás tady čeká,
a kolik našich sladkých snů
tak rozletí se do daleka.
Co bude s námi po létech,
ó kdo to víme, drahé dítě;
jen motýl zajde ve květech
a jenom hvězdy na úsvitě.
Zda ruku jen si stiskneme,
či zdali spolu půjdem věčně –
ó kdo to víme, dítě mé,
čím šťastni budem nekonečně.
Dnes hledíme si do očí,
a štěstí mimo letí skrytě,
však zítra kam se zatočí –
ó kdo to víme, drahé dítě?!