Ta vlahá noc, tak mystická a snivá,
kdy v okně vůně hyacinthů dýše,
kdy z křoví plno slavíků se dívá,
a tisíc květů s větví padá tiše,
ta svatá noc, v níž hvězdy jenom hoří
a dole v parku kvete jasmín bílý,
ta do mých snů mi tiché štěstí tvoří
ze vzpomínek, jež do duše jsme skryli.
A čeho v žití nikdy nepoznáme,
žár polibků při nichž se srdce modlí,
a jimiž v hrudi věčnou vesnu máme,
u mého lože v oné noci prodlí.
Váš obraz do mých chorých snů se vrátí,
a před ním prchne smrti přízrak tmavý,
já jeho zář v své písně nechám pláti,
jež kvetou kolem vaší drahé hlavy.
A obraz váš se k duši mojí skloní,
jež k obloze až vaší vůlí pne se,
a v srdce vaše, kde jen růže voní,
se láska moje, bílý motýl, snese.