Dala’s mi na stůl šeříku květ,
aby mi voněl, přijdu-li zpět,
sama jsi odešla, nežli se stmělo
černavou, z které už v daleku hřmělo.
Vdýchal jsem z bezu duše tvé vzkaz,
slyšel jsem z bouře života hlas,
jásavý touhou v živelné zlobě.
Zpěněnou vodou plavím se k tobě.