Den venku tiše dodýchával,
a pokoj zvolna v přítmí plaval,
v němž vy jste měkkým svojím hlasem
tu smutnou píseň zpívala.
Mé sestry stranou mlčky stály
a v zamyšlení naslouchaly,
a jedna oknem kamsi časem
se v neurčito dívala.
Pln intimnosti vzduch byl kolem,
váš tklivý hlas se třásl bolem,
a klavír při tom plakal jemně
v sentimentální náladu;
já svadlé vůně tušil v dáli,
jež kdysi v mojí duši plály,
jež léta pošlapala ve mně
a smutek dala v náhradu.